Jsem zase sama, všude ticho, klid, správný čas na to, abych mohla snít.

Lehnu si na záda, oči zavírám, cítím, jak slábnu a zvolna usínám.

Jdu bosá trávou, kolem žluté kvítí, nad hlavou nebe a slunce svítí.

Vede mě k lesu cesta známá, tisíckrát už jsem šla po ní sama

a tak se tedy nemám čeho bát, je slunné léto, ne smutný listopad.

Nikde není, věru, ani živáčka, jen občas slyším z větví hlas ptáčka.

Přecházím přes kopec k studánce, usedám k ní a přemýšlím o lásce..

Opodál křoví a náhle vnímám, jak pár jiných očí se na mě dívá.

Místo strachu cítím v duši klid, ač měla bych vstát a odejít.

Však stojí tam ten, koho zajímám, v duchu ho hladím a objímám.

Nepřijde ke mně, nechá mě jít, i když ví, že zas budu o něm snít.

Myslím na něho a on na mě, máme jeden druhého jenom v hlavě...

  -----------------------------------------------------------------  

Stárnu a šedivý mám vlas, bolí mě v krku a ztrácím hlas

ležím a polykám paralen, zapíjím ho čajem s citronem

V hlavě mi z ticha kolem hučí, není s kým mluvit, a tak mlčím

Pustím si televizi či rádio, však lepší by to bylo naživo

Otevřu knížku, zkouším číst,, nevnímám moc, čím popsaný je list.

Je tady večer, radši půjdu spát, ač vím, že se mi nebude nic zdát

Všechny moje sny skončily...a kdoví....byly anebo nebyly???

----------------------------------------------------------------------

Proč nejsem holka jak má být, proč jinak než jiní musím žít

proč mě nebere co kde koupit na sebe, proč se radši dívám na nebe???

Proč nejsem ta, co by se líbila, proč jsem na světě abych se trápila

proč štěstí přede mnou utíká, proč jen málokdo se mnou počítá???

Proč mám v hlavě koho bych mít neměla, proč jen se mám chovat jako dospělá

proč pořád bojuju se zdravím, proč mě ten můj život nebaví???

-------------------------------------------------------------

Zas je tu večer...chtěla bych tmou být....prostě se jen tak v tichu rozpustit...               

slzy si utřít ze svých tváří, dívat se okny, jak jinde lidi září....

co je to štěstí...jak vypadá...vzpomínat, jak veselá jsem byla zamlada...

být vzduchem...nebo černou tmou...rozplynula bych se až do dálky za tebou...

-----------------------------------------------------------------

Je pozdní večer, 1.máj, večerní máj... je lásky čas.

Já si dneska přála, abys se mnou byl

a moje oči trochu rozzářil.

Po májovém vánku aspoň pozdrav posílám,

 i když nejsi se mnou, že na tebe vzpomínám...

 -----------------------------------------------------------------------------------------

Zmizel mi tygr, zmizel mi v dáli,

a je mu fuk, jestli někoho trápí...

Kamaráde tygře, jak se asi máš?

Že jsem vůbec na světě někdy vzpomínáš?

Dokážeš prý zapomínat, ukazovat záda,

přesto jedna hloupá husa má tě pořád ráda... 

----------------------------------------------------

Je večer...venku černá tma...jsem tu a koukám do okna...

bojím se podívat na nebe, však není vidět...stejně jako na tebe...

přemýšlím, kde teď asi jseš...nejspíš s tou, kterou miluješ...

snad whisky do sebe neliješ?...víš, že se z ní snadno opiješ...

bojím se podívat na nebe...znamená pro mne tebe...

----------------------------------------------------------------------

Kdo jsi?

Přelud

nebo nesplněná touha mého života?

Osud

nebo nás řídí někdo seshora?

Jsi můj sen,

i když vím, že žiješ,

a nejsi jen výmysl

mojí fantazie.

Jsi moje štěstí

i trápení,

smutek,

co bývá k zbláznění.

Nevadí ti,

že nejsem pravá kráska,

poutá nás

přátelství i láska.

Ač vlastní život

každý z nás žije,

snad přátelství naše

nerozbije.

A tak si dál budu

snít svůj sen,

že aspoň jednou

mě vezmeš sebou ven.

Venku to bude

pěkně lítat,

a já se na tebe

budu dívat.

Život však plyne

jako blázen,

snad než to stihnem,

nezestárnem...